To je nadělení, krysaře v baráku mít.
Mám anebo nemám hned zítra ho vyhodit?
Přivede zem jenom do neštěstí
a osud mě za to srazí pěstí.
Za to, že největší špínu všech špín
v domě mám.
Aja jaj, aja jaj krysař dneska u mě spí.
Aja jaj, aja jaj na týden tu zakotví.
Pro člověka z ostrova
pohroma je hotová-
- krysař v domě.
To není pro mě.
Radší zticha budu, znám ty, co nemaj kam jít.
Pomstu naplánujou, lepší je, je nevyhodit.
Co jsem komu já, sakra, udělal ?
Všechno jsem každýmu se slevou dal.
To snad lepšího hosta jsem si
zasloužil.
Aja jaj, aja jaj krysař dneska u mě spí.
Aja jaj, aja jaj na týden tu zakotví.
Aspoň mi a ne, že ne,
krysy z domu vyžene.
Krysař v domě
snad to pro mě
udělá.
STAROSTA:
Jen se podívej kolem, krysaři,
co je tu všude krys. Jak se jim daří!
Je jich tu víc a víc, jenom se páří.
KRYSAŘ:
Ten pohled znám,
zkušenost mám.
STAROSTA:
Bodejť ne ! My tady nejsme lháři.
KRYSAŘ:
To netvrdím, I když svý vím.
STAROSTA:
Při pohledu na ten hnůj krev se mi vaří.
KRYSAŘ:
Jen si dejte pozor až na flétnu začnu hrát,
nikomu bych neradil pozorně naslouchat.
STAROSTA:
Ani noha v ulicích nebude se zdržovat,
lidé budou zamčení doma a spát.
Je-li to v tvé moci, znič krysy v noci.
KRYSAŘ:
Klidně kdykoli, mě to nebolí.
STAROSTA:
Tím bys mi mohl velice pomoci.
Zařídím všechno dle tvého přání,
jak vyhnat krysy, to já nemám zdání.
Zítra je vše jak chceš - bez odmlouvání.
KRYSAŘ:
Chci slovo dát, že lid bude spát.
STAROSTA:
Každého, kdo vyjde, nechám potrestat.
KRYSAŘ:
Musí pochopit, že pak nebudou žít.
Že píšťala zabíjí, měl bys jim vysvětlit.
STAROSTA:
Nestarej se Krysaři, vše zařídím,
už nic říkat nemusíš, už všechno vím.
Mluvme radši o tvé gáži, o tvých zlatých penězích.
Kolik by jsi chtěl dostat dle představ tvých?
Tisíc ti nabízím. Buď spokojený s tím.
KRYSAŘ:
Spokojený jsem s vaším obnosem.
Snad slovo dodržíš.
ŠŤEPÁNOVKA:
Tak si přiveď svého fízla.
Nebojím se prevíte!
Jen za pravdu bych to slízla.
Tu neradi slyšíte.
Vrána k vráně patří
a vy jste všichni bratři
sehraný.
Tak to je a tak to bylo
komu by se nelíbilo
prachy mít, pak máš klid.
Tady u nás dej si majzla,
všude kolem krysy jsou.
Klidně přiveď toho hajzla,
ať vás voba sežerou.
Co je dobrý, co zlý
i ta blbá krysa ví.
Pozná to!
A ten, kdo si koleduje,
proti proudu klidně pluje,
zaplatí! A vy jste bohatí.
Radši vodtáhněte z města,
nejste ze stejnýho těsta.
Našinec vám jenom překáží.
Vy, kdo toho tolik víte,
snad se jinde usadíte.
Vaše pýcha nás už zaráží!
Pravda je pichlavá a bolí!
Z lidí dělat jenom cvoky,
abyste líp mohli žít.
A půjčovat na úroky!
Pak jít domek zabavit.
Nikdo vás nepozval!
Tak táhněte o dům dál!
Někam pryč!
Jen odpadky tady hnijou,
na nich krysy v klidu žijou.
Dál!
OBČAN:
Já bych vás hnal!
ŠTĚPÁNOVKA:
Jestli to tak má jít dál,
asi něco stane se.
Ten, kdo jak první se smál,
poslední to odnese.
Jděte někam jinam žít,
budete mít od nás klid.
Nemám strach!
Poslední to byla slova,
nehodlám to říkat znova.
S Pánem Bohem!
VŠICHNI:
Radši odtáhněte z města,
nejste ze stejnýho těsta.
Našinec vám jenom překáží.
Vy, kdo toho tolik víte,
hned se jinde usadíte.
Vaše drzost už nás zaráží!
Pravda je pichlavá a bolí!
STĚPÁNOVKA:
Jen dělej, že neslyšíš,
přijde doba jinačí.
Přijde den, a ty to víš,
kdy omluva nestačí.
Jen se nám klidně směj!
Pak se na pozoru měj.
Propříště.
VŠICHNI:
Všichni o tom tajně sníme,
že nad váma zvítězíme.
Možná. Jednou!
KRYSAŘ:
Nevím, proč jsem poslední noc nemohl spát,
přece není tu nic, čeho měl bych se bát,
jdu zas krysy, jak obvykle, na smrt hnát.
Co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad,
vím co je umírat. Znám všechnu bolest tady toho
světa.
Mně neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta.
Když cit se zvolna probouzí, to s Krysařem je
veta.
Musím odejít, hned jak dozní píseň staletá.
Radši ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce krysaře.
Co po mně chceš, Osude! Vždyť to bolí.
Proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře!
Na obzoru vidím matně,
rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatně,
lidí řev.
Jak voda dav se valí,
teď už jej nezastaví nejpevnější val.
Ta síla trhá skály.
A Bůh se na to ani radši nedíval.
Vidím, jak domy hoří,
jak někdo bez důvodu krev tu prolévá,
jak hodnoty se boří,
z tý hrůzný představy mne horko polévá.
Musím zůstat tím, kým jsem byl,
jako prázdnej pokoj v opuštěnym domě.
Díky za to, že jsem pochopil,
že láska není pro mě.
Osude, jak jsem ti teď za výstrahu vděčný,
ještě dneska tohle město opustím.
Pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný.
Díky za to, že to vím.
ŠTĚPÁN:
Dneska to je zvláštní den, to se všichni vožerem,
čistý budou ulice.
DAV-MUŽI:
Nalejem si palice.
ŠTĚPÁN:
Každej by měl v noci spát.
DAV-MUŽI:
Musíme si zachlastat.
Špatně se nám totiž spí,
když nejsme nalitý!
DAV-ŽENY:
Kdo pak hadry posbírá?
A kdo potom vytírá?
Kdo má snášet ožraly,
co nás ve všem nechali?
DAV-MUŽI:
Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.
DAV-ŽENY:
Co si vlastně myslíte.
DAV-MUŽI:
To vy těžko tušíte.
DAV-ŽENY:
Proč se ženský vdávají?
DAV-MUŽI:
Zázraky se stávají!
ŽENA 1:
Mažte domů, chasníci!
ŠTĚPÁN:
Až dopiju sklenici.
ŠTĚPÁNOVKA:
Hele, tys ňák povyrost!
DAV-MUŽI:
Do rána je času dost.
DAV-ŽENY:
Když se vodsuď nehnete,
zejtra hlady pojdete.
My vyrazíme na stohy,
nasadit vám parohy!<
DAV-MUŽI:
Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.
DAV-ŽENY:
Óóóó, dost bylo žertů,
táhněte k čertu!
Bando kořalů!
Óóóó, trpělivost došla.
STAROSTA:
Za chvíli, Krysaři, můžeš začít s prací.
Teď se muži poslední všichni domů vrací.
Hodiny až odbijou půlnoc, město bude sladce
spát.
A ty můžeš nikým nerušen začít v klidu pracovat.
Ulice prázdné, lidé spí, všechno je tak, jak sis
přál.
Až to skončíš, budem klidní, ty můžeš jít zase
dál.
Sejdem se spolu pak na radnici, tohle město
ještě snad bude spící.
Tam dostaneš svou odměnu, částku dříve
smluvenou.
To je všechno, co jsem ti chtěl. Naviděnou!
KRYSAŘ:
Počkej, starosto! Naposled se ptám a jen pro vaše
bezpečí.
Neměl bys radši poslat někoho, ať se znova
přesvědčí.
Jestli jsou bez lidí ulice i kouty, jestli jsou zavřený
hospody.
Netvrdím, že nevíš, co se tady děje, jen pamatuj
na dílo náhody.
STAROSTA:
Za koho mne máš, to si dovoluješ dost,
jasně řekl jsem ti, že je všechno jak má být.
Moje slovo platí, to už musíš vědět
doufám, že mne nechceš urazit.
KRYSAŘ:
Dobrá, tedy přeju vám, abyste hezky spal.
Nezapomínejte však, že jsem vás varoval.
STAROSTA:
Jistě, jistě, Krysaři, odpovědnost přebírám,
když se něco stane, pokutu si dám.
Hahaha.
STAŘEC:
To je město, nad kterým jsem dávno zlomil hůl.
Jako kámen, co se řítí do hlubiny.
Vášeň, děvka špinavá, sype do očí všem sůl,
pak utopí v moři slzí všechny viny.
Zahradník, ten nejvyšší, trávu poseká,
proto, aby další trávník rostl znova.
Á, už slyším píseň přichází z daleka.
Její obsah děsí, i když nemá slova.
Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání,
vesmírná tlama je vždy při chuti.
Za záclonu oken noci nikdo nevidí,
oči hvězd se vysmívají lidským láskám.
Štěstí bydlí většinou daleko od lidí
a děti se posmívají vašim vráskám.
Nad starostí dospělých hlavou zavrtí,
netuší, že osud přede svoje cesty.
Nepřemýšlí nikdy o životě o smrti,
bez starostí prožívají první křesty.
Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání.
Vesmírná tlama je vždy při chuti.
Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání.
Vesmírná tlama je vždy při chuti.
HOSTINSKÝ:
To by teda hrálo, jen tak brát.
Sám mám totiž málo. Nízkej plat!
Dlouhodobě střádám, chci mít víc.
Hladem chudák strádám ponejvíc.
Radši budu nemocnej, než abych byl chudej.
Každej přece dobře ví, že život je tvrdej.
Nikomu nic nedlužím, nikomu nic nedám!
Z těch, co smrděj chudobou, žaludek se zvedá.
Jak je krásný bejt lakomej! Ha ha ha!
Skoro by se zdálo, že jsem zlej.
Spíš jak se to stalo - to se ptej!
Zkušenosti špatný k něčemu mi jsou.
Obchodníky zdatný k cíli dovedou.
Radši budu nemocnej, než abych byl chudej.
Každej přece dobře ví, že život je tvrdej.
Nikomu nic nedlužím, nikomu nic nedám!
Z těch, co smrděj chudobou, žaludek se zvedá.
RÓZI:
Vrátí a z toho má náš otec strach.
Pár tichých slov ho každou noc probudí.
Ten, jemuž ulpěla krev na rukách,
řekl “Jdu, ale vrátím se !" Ta věta zastudí.
Tiše, jak modlitba do snu se vtírá,
nenechá člověka z obavy spát.
AGNES:
Žiju jen proto, že moje je víra.
On vrátí se!
RÓZI:
Vrátí. Ten muž má tě rád.
AGNES:
Rukou ledovou stiskl mne a cosi ztratil.
Oči mu plály, to oheň byl v nich.
Ať všechny zabije, kéž by se vrátil.
RÓZI:
Agnes, tak nemluv, vždyť je to hřích!
Krysař odešel, pomsta z očí plá.
Píseň zlověstná.
AGNES:
Píseň milostná.
RÓZI:
Láska naruby.
AGNES:
Brzo přijde čas.
On se objeví.
RÓZI:
A pak zhubí nás!
AGNES:
Kdo by divil se, kdyby na dno sáh!
RÓZI:
Všechny zabije!
AGNES:
Krysař není vrah!
RÓZI:
Co je na konci? Agnes já mám strach!
AGNES:
Zítřek je ve hvězdách.
Cítím, jak někdo teď do města vchází.
Jeho krok odněkud tak dobře znám.
Však temná skvrna ten obrázek kazí.
Poznávám hlas, jemuž neodolám.
RÓZI:
Sestřičko moje, co s tebou se stalo?
Tvou duši, jak ďábel, Krysař nám vzal.
pán Bůh ho zatrať, to by tak hrálo.
aby tě zlou mocí očaroval!
ŠTĚPÁN:
Neměl pryč vodcházet, bude mi scházet.
Měl jsem ho tak ňák rád.
ŠTĚPÁNOVKA:
To se zase vytáhli.
ŠTĚPÁN:
Ostrovani milí!
STĚPÁNOVKA:
I Krysaře natáhli!
ŠTĚPÁN:
To dělaj každou chvíli.
STĚPÁNOVKA:
Myslím, že to přehnali a ďábla vyvolali. Na jeho duši sáhli.
ŠTĚPÁN:
My ponesem riziko!
STĚPÁNOVKA:
S nima jako vždycky.
ŠTĚPÁN:
Nám hodí to na triko!
ŠTĚPÁNOVKA:
To je nelogický.
Vždyť za to nemůžem!
ŠTĚPÁN:
Flétna ublíží všem.
OBA:
Snad to zas ve zdraví přežijem!
Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj.
Náhody národy klidně vylidní.
OBA:
Nejvíc platí ten, kdo hrb shejbá!
Než se voda zas uklidní!
ŠTĚPÁN:
Kéž by se tak Krysař někde chtěl ztratit!
ŠTĚPÁNOVKA:
Něco mi říká, že spíš chce se vrátit!
ŠTĚPÁN:
Zkáza je blízká, už slyším jak píská.
OBA:
Životy chce naše zhatit.
ŠTĚPÁN:
Ježišmarja!!!
STĚPÁNOVKA:
Vždyť je to vlastně tak jedno, co bude.
Tetička zubatá chytí tě všude.
ŠTĚPÁN:
Já nechci teď odejit!
Na onen svět ...
STĚPÁNOVKA a SBOR:
Tam je klid.
Stejně jen prach z tebe zbude.
Rány se nikdy lidem nevyhejbaj.
Náhody národy klidně vylidní.
Nejvíc platí ten, kdo hrb shejbá.
Než se voda zas uklidní.
KRYSAŘ:
Buď zdráv, Štěpáne, a i tebe zdravím, ženo
rybářova.
Proč bych se měl takhle mstít,
rybáři, co vyhýbá se hřích.
Vrátil jsem se jenom rozloučit.
A jen strach vám vidím na očích.
Asi jsem přece jenom nějaká stvůra,
každý ustrnul, když ve dveřích jsem stál.
A když ze sna budí moje noční můra,
snad abych radši nešel (táhnul) dál.
STAŘEC:
Přišel k vám zase vypravěč,
co hloupě naznačuje, jak náš příběh povine se
dál,
na nic neříkající melodii,
doprovázím po pohádce ! Trochu jsem vám lhal.
Hádanku, kdopak asi jsem,
zkuste uhodnout, než můj obrys získá jasný tvar.
Pro vás jsem asi cynický,
Nápověda - jako země sama já jsem stár.
To je Dobrozlák a to zas Zlodobrák.
Potěšení ze setkání na naší je straně.
Každý je zná, i když je nevidí.
Jsou to děti a když zlobí, nezlobte se na ně.
Právě teď spouští zloby stavidla.
Vyvoláváme spolu strašidla.
Hádejte teď kam asi jdem -
dva Dobrozláci s Osudem!
ŠTĚPÁN:
Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní,
že za vstřícnost platíme vysokou daní,
a ve vlastním městě jsme my jako cizí,
s vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí.
I vyšel jsem do ulic prodávat ryby
a doma jsem zjistil, že peníze chybí,
To okrad mě zas jeden o moji hrdost.
Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!
PEKAŘ:
Štěpáne!! Vím, na co asi narážíš,
myslím však, že není tak
zle.
ŠTĚPÁN:
Zrovna ty mě zarážíš.
PEKAŘ:
Mluvíš jak darebák!
ŠTĚPÁN:
Hle!!
Kdosi na odvetu
hodil kámen - já bych řek,
možná, že se pletu,
že měl pekař vztek!
Jejich krev, bratři, je jiná než moje.
Tolik jim patří, jsou drzí - Tak co je?!
Jak je to možný, vždyť není jich víc.
VŠICHNI:
Stačí jen mžik a už nemají nic!
ŠTĚPÁN:
No! Přesně tohle je ten správný lék,
jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek,
že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!
Dáme se do díla, pomozte braši!!!
VŠICHNI:
Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu
zůstaly!
ŠTĚPÁN:
Jak symbol práva!
VŠICHNI:
Národu sláva!
ŠTĚPÁN:
Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se
schovali !?
Před vlastní duší...
VŠICHNI:
A srdce buší!!!
ŠTĚPÁN:
Teď běžte domů, emoce stranou.
Pro vaše děti, pro zem milovanou
zítra se sejdem všichni zas tady,
bez těch, kdo nepatří do naší řady.
Switch to English 
