 ŠTĚPÁN:
Dneska to je zvláštní den, to se všichni vožerem,
čistý budou ulice.
DAV-MUŽI:
Nalejem si palice.
ŠTĚPÁN:
Každej by měl v noci spát.
DAV-MUŽI:
Musíme si zachlastat.
Špatně se nám totiž spí,
když nejsme nalitý!
DAV-ŽENY:
Kdo pak hadry posbírá?
A kdo potom vytírá?
Kdo má snášet ožraly,
co nás ve všem nechali?
DAV-MUŽI:
Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.
DAV-ŽENY:
Co si vlastně myslíte.
DAV-MUŽI:
To vy těžko tušíte.
DAV-ŽENY:
Proč se ženský vdávají?
DAV-MUŽI:
Zázraky se stávají!
ŽENA 1:
Mažte domů, chasníci!
ŠTĚPÁN:
Až dopiju sklenici.
ŠTĚPÁNOVKA:
Hele, tys ňák povyrost!
DAV-MUŽI:
Do rána je času dost.
DAV-ŽENY:
Když se vodsuď nehnete,
zejtra hlady pojdete.
My vyrazíme na stohy,
nasadit vám parohy!<
DAV-MUŽI:
Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.
DAV-ŽENY:
Óóóó, dost bylo žertů,
táhněte k čertu!
Bando kořalů!
Óóóó, trpělivost došla.
|
Switch to English 