Альбом Daniel Landa

Pro Tebe táta!
Táta ratata!

Černej les máš, holka, před sebou,
dej bacha, vlci jsou hladoví,
Ty to víš, ale neslyšíš to ráda.
Zapadá zdroj světla za obzor.
Slyš: osud o tom víš kulový!
Pozor dej! Ať se nedotkneš hada!

Dokud s tebou můžu chvíli po tvý cestě jít,
za ruku tě podržím, jestli budeš chtít.

Jsem tvůj táta. Ratatata.

Dej si pozor, holčičko, ať se v lese neztratíš.
Když tě jednou polkne stín, na cestu se nevrátíš.
Do nejhlubších černejch lesů tátové už nemůžou.
Drž se, holka, světla v dálce, stíny totiž jenom lžou.

Divnej svět, fuj, to ti nabízím.
vím, dítě si málo vybírá.
Vina, vina ta mi solí žití.
Musím jít sám do tmy se světlem.
Teď! Už je čas, ono skomírá.
Jede dál velkej vůz, kus ti chytím!

Já jsem štít, klid, dokud můžu stát,
rád budu bojovat, jsem tvůj hrad.
Přísahám lásku upřímnou tvý mámě.
Celej svět sám nikdy nezdolám.
Vím, proto nechci lhát. Častokrát
Sen končí jen rozcupován v jámě.

Dej si pozor, holčičko, ať se v lese neztratíš.
Když tě jednou polkne stín, na cestu se nevrátíš.
Do nejhlubších černejch lesů tátové už nemůžou.
Drž se, holka, světla v dálce, stíny totiž jenom lžou.

Modrej nebo červenej?
Kterej bude tak akorát?
Co když je to zrovna ten zelenej?
Do háje, kterej to je drát?

Modrej a možná, že ten druhej.
Na co který dráty jsou?
Jestli je to zelenej, tak já budu tuhej.
No, to mě asi nenajdou.

Ref: Vím, že jednou příjde chvíle,
kdy se prostě seknu.
Jenom pořád doufám, že to nebude teď.
A když se leknu, tak si řeknu,
že Pán Bůh by snad počkal na zpověď.

Kterej z těch drátů je ten pravej?
Modrej by to možná moh bejt.
Ještě malou chvíli bych rád zůstal zdravej,
jenže co když je to ten červenej šmejd.

Kdyby ten modrej drát byl správně,
dal bych ti dneska večer pusu.
Jestli by to přece jenom nebyl von,
já budu na milión kusů.

Ref: Vím, že jednou příjde chvíle, kdy se
prostě seknu.
Jenom pořád doufám, že to nebude teď.
A když se leknu, tak si řeknu,
že Pán Bůh by snad počkal na zpověď.

Zelenej to zcela jistě není.
Doufám, že se k pravdě prostříhám.
Nesedí tu žádná rada k posouzení.
Já sám se sebou jsem jako vždycky sám.

Nikdo za mě nevezme ty kleště.
Nikdo nepovede ruku mou.
Před tím, než to šmyknu,
ještě přemejšlím, co ještě…
já jdu řešit neznámou.

Ref: Vím, že jednou příjde chvíle,
kdy se prostě seknu.
Jenom pořád doufám, že to nebude teď.
A když se leknu, tak si řeknu,
že Pán Bůh by snad počkal na zpověď.

Jó, ráno, to bude zlý...

Pěkně jsme sklouzli, až na samý dno.
Neumím kouzlit. Nevím, jak vocad vypadnout.

Přichází ráno, já jsem napůl mrtvej chlap.
Je vystaráno. Šup ze zlýho deště pod vokap.
Pa(p) pa(p) papara(p).

Furt po tobě střílej, furt se někde schováváš.
Život je jen krátká chvíle.
Ptáš se, za kolik to máš.
Krví umazanou škváru, tak jak sis to vlastně přál,
utratíš s děvkami v baru.
A tejdny frčej dál.

Nebyl bych si tak jistej,
že někde žije někdo fakt opravdu čistej, kámo.
V tom našem světě, na naší planetě,
vládne Bůh soudruh dobrodruh.
Všechno je jenom podělaný zboží,
když to vlastní holka kvůli prachům složí,
seš jen kus na porážku, máš pistoli a flašku,
ty šašku: a upilovanou pušku jako další věrnou družku,
nenasytnou děvku I služku.

Možná mou hlavu daj do vitríny.
A pod ní nápis: Střelenej gauner, nesahat!

Jako sršeň co bodá, byla by škoda to lacino prodat.
Kámo, život za moc nestál a poslední cesta je moje
nevěsta smrti. Nic a vzduch.
Je čas uvěřit v Krista. Výhodnější než ateista
je bejt fantasta a basta!
Možností moc není, smrt nebo vězení,
každá nad plán se cení: Taťka Bůh.

S bezmocí otroků, pouta schovává.
Občan svobodný klopí zrak k zemi.
A ještě pálí jizva krvavá.
Oči se otvíraj s obtížemi.

V zajetí předsudků, láska uvadá.
Hledáme rozdílné, namísto sjednocení.
Vlastní tíha zas na nás dopadá.
Je tolik smutných očí v té naší zemi.

Hledajíc protivníka, stavíme barikády.
Viníme ostatní, sami tak čistí.
Co všechno dáme, za naše kamarády?
Kteří to vlastně jsou? Nejsme si jistí.

Ref: Král je klaun a klaun je králem,
pískot nese se znuděným sálem.
A tak pýcha vládne sama mase, nežijeme.
Přežíváme. Popereme se tu zase.
Ze lva se stal pejsek na řetězu,
slintá, čeká na odměnu od vítězů.

Je všechno v pořádku v tom našem okolí.
Pod teplou peřinou dobře se chrní.
Co bolí druhé, nás přece nebolí.
Tak zbylo z růží už jenom trní.

Ref: Král je klaun a klaun je králem,
pískot nese se znuděným sálem.
A tak pýcha vládne sama mase, nežijeme.
Přežíváme. Popereme se tu zase.
Ze lva se stal pejsek na řetězu,
slintá, čeká na odměnu od vítězů.

Stav ne nepodobný usínání,
tma je však jiná, než je obvykle.
Přilbice zbytečně tu kdysi horkou hlavu chrání.
Ticho je nápadné a nezvyklé.

Za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupeli.
Pozemská cesta má svůj ukrytý cíl.
Ten tvůj byl namalován blýskavou čepelí.
A jen tak se náhle z mlhy vynořil.
Jen tak se náhle z mlhy vynořil.

Tajemná ruka kohosi neviditelného nahoře zhasí
v oboře letohrádku Hvězda svíci řití tvého.
Své milé, pane, nikdy už nepolíbíš čelo.
Pomalu prchá z obalu podstata
a země zpátky příjme tělo.

Ref: Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.

Do konce zbývá jen pár okamžiků
a z tvého všeho bude zase nic.
Ta bitva připomíná průnik vlků do kurníku.
Ožralí teď z krčem vyjí na měsíc.

Myslíš na to, jak přes tělo kamaráda padáš.
Cizímu meči docela svědčil úprk a tvá nechráněná záda.
Je hloupou tečkou za žitím udatného reka,
že malá díra tě otevírá právě z druhé strany,
než bys čekal. Než bys čekal.

Ref: Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
Věčné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali…

V té malé, cizí, pitomé zemi,
bez žoldu vypustil jsi duši.
V té zemi bohaté na problémy,
přestalo tvoje srdce bušit.

V zadnici světa, hrdino, zapsal jsi se jménem do
dějin. Konec nadějím. Tvoje jméno rádi tady zapomenem.
Jen Bílá hora zůstane černou Bílou horou. A u nás
navždy vzpomene každý na ta temná mračna nad oborou.


Ref: Plály, tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
Věčné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli a pak utíkali…

Možná je to tak, možná to jsou drby.
Zachytily vrby, že se zjevil Zlatý Drak.
Zlatý Drak je tu, jeho domovem je skála.
Tak si panna přála, když ho vzbudit nechala.

Ač pro to nevlastním pražádný důkaz.
Je to v pravdě neuvěřitelný úkaz.
Vládce všech tvorů, jako na potvoru.
Usadil ho na tu námi obydlenou horu.
Nehledej zatím skryté smysly.
Ač chápu, že nevěříš na nesmysly.
Už jsem tací, pro nás nejsou draci.
Jenže zlatí draci nejsou ledajací.

REF:
Když tomu věříte.
Pohleďte do oblak.
Hvězdu spatříte
a s ní objeví se drak.
Jasná Hvězda Panny
Znova otevírá brány
Dávné říše Zlaté časy/číše.

Nebere mi hlava,že tu u nás bydlí.
Fakt, že mává křídly, to je velmi dobrá zpráva.
Ač jsem blb tak cítím, jak se vlna vzdouvá.
Obnoví se smlouva s nekonečným Bytím.

Vím, že nevěříš, nehodlám se přít.
Dál s tím musím žít,ač někdy je to kříž.
I když se to nezdá, nedělám si psinu.
Jenom říkám na rovinu, co zvěstuje hvězda

Někdo rozumí, jiný to neumí.
A zatím co spí, pár dalších už to ví… a sní.

REF:
Když tomu věříte.
Pohleďte do oblak.
Hvězdu spatříte
a s ní objeví se drak.
Jasná Hvězda Panny
Znova otevírá brány
Dávné říše Zlaté číše.

Řekni kde tak dlouho jsou, Pane, pane kdy už vyjedou.
Otče, proč tak dlouho spí, jezdci blaničtí?
Matko, popros už je čas, už se jede na doraz.
Prosím, Bože o zázrak, než nám fakt ujede vlak.
Není lid a není král, jenž by zemi zachoval
A tak Čechy v sekáči skoupí boháči.
V čem tkví peklo. V čem tkví ráj?
Kde je náš posvátný háj?

Mocně zpívá Vyšehrad, píseň kterou bys měl znát,
Kéž má sílu probudit, abys mohl držet štít.
Ona učí milovat, přesně ta tu musí hrát.
Píseň, která učí žít, naučí nás nebořit.
Kéž tu postavíme most, most se jménem Vzájemnost.
Světec kníže chrání zem, vlastním lidem znesvěcen.
V čem tkví peklo, v čem tkví ráj?
Brány se otevíraj.

REF:
Res publica, věc veřejná.
Jedna milá zem společná všem.
Res publica, všem lhostejná.
Tam je v módě házet kamenem.

Není vlídná lidstva tvář: sebestředný otrokář.
Nehledíme na nebe, staráme se o sebe.
Zubožená příroda, lacino to neprodá.
Pak se zase šikne Bůh, v nouzi věru věrný druh.
Jak nás ještě odrbat, vymýšlí nás hodný stát.
Není nutno však se bát, už nebude z čeho brát.
V čem tkví peklo, v čem tkví ráj?
Lidi tu zapomínaj.

REF:
Res publica, věc veřejná.
Jedna milá zem společná všem.
Res publica, všem lhostejná.
Tam je v módě házet kamenem.

Hádej v který skále spí rytíři blaničtí.
V který hoře lože maj, a kdy oře zařehtaj?
Hádej, kde se ukrývaj, hádej , kde leží ten kraj?
Kde tak dlouho můžou být, jak se dají probudit?
Nemá cenu teď si lhát, necháme je pochcípat.
Jó, není to růžové, neboť čeští mužové
činí peklo, chtějí ráj
Blanické už nehladaj.

REF:
Res publica, věc veřejná.
Jedna milá zem společná všem.
Res publica, všem lhostejná.
Tam je v módě házet kamenem.

Řekni, kde tak dlouho jsou, Pane, kdy už vyjedou.
Otče, proč tak dlouho spí, Jezdci blaničtí?
Matko, popros, už je čas…

S kouzelnou píšťalkou si chodí světem,
možná jen tak, aby dal bonbón dětem.
Kdopak to je, kdo se tu proplétá věky,
aby se čas od času pročistily řeky.
Svět si nosí jenom v polévkový lžíci,
a živou vodou občas probouzí spící.

Kouzelník, kouzelník.

Ref: Je mi to jedno, jedno jak,
zastavím rozjetej vlak.
Je mi to jedno, jedno čím,
prostě ho zastavím.
Je mi to jedno, jedno proč,
nejde roztočit kolotoč.
Je mi to jedno, jedno čím.
Já ho roztočím.

Jeho tajemství je veskrze prosté
s každým, kdo mu uvěří, kouzelná moc roste.
Kdo ho neslyšel, o nic nepřišel.
Měsíc mu zpívá stříbrnou září.
Možná se pak stane zázrak, že se zardí lháři.
A když ne, tak slunce nespadne.
Zvony vyzvánějí Bim bam. Kdo má z lásky strach,
je její zbabělý vrah.
Bim bam — příjde kouzelník. Kdy příjde kouzelník?

Ref: Je mi to jedno, jedno jak…

Doba si pozvolna kupředu couvá,
taková pravidla má ďáblova smlouva.
Lidem nic neříká Cesta kouzelníka.
Až se tu staví pozdravit známé,
možná ho vůbec nepoznáme.
A tak půjde dál. Kdo nám ho dal, ho zase vzal.
Zvony vyzvánějí Bim bam. Kdo má v duši strach,
je svůj zbabělý vrah.
Bim bam — kde je kouzelník, jenž stvoří z kapek šik?


Ref: Je mi to jedno, jedno jak

Fides, Agape, Fortis, Veritas

Duše, černá díra.
Oko všeho míra.
Sejdi po schodišti do hlubin, kde pramen pryští.
Najdi klíč od vědění.
Zkus to, nic to není.

Víš to, jen to nevíš.
Hledej, pak už nepolevíš.
Poznej sebe, a tak se dotkneš nebe.
Totiž, abys mohl projít branou do kamene vytesanou
- Čaruj.

Ref. ČARUJ!!!

Jen ty jsi ten, kdo svůj svět vidí,
kdo miluje, nebo nenávidí.
Tak sám si vyber, kam patříš.
Napij se, bratře, napij se z číše,
zastav čas a poslouchej tiše.
Chtěj a jednou Cestu spatříš. Čaruj.

Ref. ČARUJ!!!

V duši dřímá síla, princip Veledíla.
Tajná zpráva o Tom, kdo nám ji dává.
A my spíme, i když bdíme, tudíž ji neslyšíme.

V díle sjednocení, kde je Vše a kde Nic není,
Pravda vězí. A nad tou hmota nezvítězí.
Hvězdy se třpytí, snad tě jednou chytí…
- bratře, čaruj.

Ref. ČARUJ!!!

Išel Janek světem.
Išel Janek světem.
Když mu milú zabili. Hoj!

Hledal svoju lásku.
Malú plavovlásku,
kterú mu zabili. Hoj!

Kampak Janku ideš?
Mrtvých už nenajdeš.
Janka bláznem nazvali. Hoj!

Janek išel zemí.
Hledal mezi všemi.
Blázen světem šel,
milú neviděl.
Z blízka a aj z zdáli
Lidé se mu smáli,
bláznem ho nazvali…

Jedni, ti se smáli,
druzí plívali,
když Janek blázen šel.
Kdo ho uviděl, ač před chvílú
si taktéž zanadával, záviděl.

Janek išel dál.
Janek išel dál.
Až na světa kraj doputoval.

Hledám tebe, Bože,
Hledám Tvoje lože.
Kéž mi k ženě pomožeš.

Bůh ho slyšel z nebe.
A jak by slyšel sebe.
V té lásce převeliké. Hoj!

A tak Bůh věčně bdící,
poslal skrze svíci,
do duše Světlo všeho žití.
A Hvězdy se pak rozsvítí.

Išel Janek Světlem
a našel svoju milú…