 Původním záměrem bylo pár slok.
Vykřičníky, jenž by svědomím zněly!
Chtěl jsem žalovat prokletý rok,
kdy Čechové nestříleli.
Chtěl jsem být jízlivý k mlčení mas.
Na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát.
Fakty mne zděsil ten příšerný čas,
ten rok osumašedesát...
U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
O čempak asi ten kluk ve tvém břiše sní?
Ten rok se prý téměř nestřílelo,
no a tvůj syn to snění vkládá do písní.
Šest tisíc tanků nám zacpalo krk
a osmset letadel jak hejna vran.
Hrdiny zahnali za první smrk.
Zhasli nás ze všech stran.
Tanky tu duněly ulicemi,
národní muzeum rozstříleli.
Půl miliónu chlapů z pěti zemí,
ráj pro mosazný včely.
Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ za chvíli ukřižován.
V očích máš slzy Danielo.
Neboj a věř, že zas bude líp.
To se ještě tenkrát nevědělo,
zda Bůh se navrátí nad horu Říp.
V očích mužů ponížení,
bezmocně otáčí dopravní značky.
Zranění lidé a ublížení
z velmi těžké nakládačky.
A v naší louži našli se tací,
kteří sem volali cizí tanky.
Ti dobře slouží a tak se to vrací,
Na kolej bité kurtizánky.
Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ byl zrovinka ukřižován.
U okna stojíš a pláčeš, Danielo,
O čempak asi ten kluk ve tvém břiše sní,
Ten rok se prý téměř nestřílelo,
no a tvůj syn to snění vkládá do písní.
|
Switch to English 